Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Hrdina dnešního vyprávění do našeho kraje zavítal zdaleka. Přesné datum narození se mi nepodařilo zjistit, bylo to ale v severoitalském Campolongu roku 1815. Jacopo Bonato měl k životnímu startu kromobyčejně příznivé podmínky: váženou rodinu, sympatický vzhled a talent. Přesněji řečeno talenty tři. Umělecký, k rozhazování a ještě "boty z toulavýho telete". Aspoň ze  začátku naděje do něj vkládané plnil. Po padovském gymnáziu absolvoval malířskou akademii v Benátkách. Často byl k zastižení mezi společenskou smetánkou. Za choť pojal benátskou komtesu Carlotu de Callegari. Ani narození synka Francesca však jeho bouřlivou povahu nezklidnilo. Po konfliktu s příbuznými zmizel v cizině. Žena s dítětem však brzy zemřeli a Bonato byl volný.  
 
 
Zamířil do Čech. Získal zaměstnání na panství Desfour-Walderode. Na zámku v Beřkovicích (nyní okres Litoměřice) působil jako restaurátor a portrétista. V revolučním roce 1848 přesídlil do Prahy. K jeho uměleckým úspěchům patří podobizna purkmistra. Není známo, jak dlouho v hlavním městě pobyl. Další kapitola Bonatova života je už spjata s Náchodem. Patrně pomáhal opravovat obrazy na zámku. C. a k. byrokracie ho dostihla i tady a chtěla po něm osobní dokumenty. Rakouské občanství dostal r. 1867, později právo k trvalému pobytu v Náchodě. Jeho druhou ženou se stala Kristina Winterová. Dědictví po své sestře Jacopo investoval do běloveských lázní (1871). Starost o ně svěřil velmi rozumně manželce, která je přivedla k velikému rozmachu.
 
Jacopo Bonato měl i tak co dělat. Mezi hosty nebo obyvateli města se vždycky  našel někdo, kdo podlehl jeho šarmu a nechal se portrétovat. Jako znalec benátské školy tvořil také církevní plátna. Inspiraci osvěžoval v rodné Itálii, kam se vracíval na zimu. V Čechách proslul jako příznivec tělocvičné jednoty Sokol. Svou ženu přežil jen o čtyři roky. Zemřel 18. 11. 1885.
    
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ