Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

"Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída."
 
Z obrázku hledí pán s odhodlaným výrazem. Pořádek je pro něj evidentně zásadní. Aby ne. První ministr financí naší republiky musel být přísný, měl-li dosáhnout cíle, který si předsevzal. 18. října1867se u Rašínů v Nechanicíchnarodil Alois. V rodině pekaře, radního a starosty byl sice devátým v pořadí, nicméně talent ho předurčil ke studiu na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Po kratší epizodě na medicíně si vybral pražskou Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy university. Promoval roku 1891. To mu vyšla publikace České státní právo. Obsahovala představu obnovení demokratického českého státu, který by zaručoval práva i národním menšinám. O politiku se zajímal už dřív, teď však narazil. Brožuru rakouské úřady zabavily, byl mu odebrán vysokoškolský titul a v procesu s tzv. Omladinou vyfasoval dva roky těžkého žaláře (1894). Za dvanáct měsíců přišla amnestie, znovu mohl ke jménu připojovat JUDr. Spoluzakládal výrazně protihabsburskou Českou stranu státoprávní. 12. září 1899pojal za manželku Karlu, sestru Jana Janského, objevitele krevních skupin. Možná i proto svůj zájem dočasně obrátil k advokacii, veřejné dění glosoval jen občas v novinách.
 
K mladočeské straně se přidal roku 1907. O čtyři léta později ho zvolili poslancem vídeňské Říšské rady. Současně vedl stranický deník Národní listy. Za první světové války Alois Rašín ještě zesílil svůj boj proti C. a K. monarchii. Jako příslušníka organizace Maffie ho zatkli a odsoudili k smrti. Trest mu císař Karel I. zmírnil na 10 let, v červenci 1917byl s dalšími vlastenci v rámci snah o dialog s opozičními silami omilostněn (třebaže o to neprosil). Pro Čechy je hrdinou. S odvahou sobě vlastní pokračuje ve snaze o vytvoření československého státu. 28. října 1918 se jeho dlouholetý sen plní. Revoluční národní výbor, jehož je čelným členem, vyhlašuje samostatnou republiku. Autorem prvního zákona je právě Rašín. Odmítne funkci ministra vnitra a je jmenován nejvyšším správcem státní kasy. Snaží se překonat poválečný ekonomický chaos měnovou odlukou. Nechá okolkovat všechno oběživo, které se v republice nachází, polovinu zadrží jako nucenou státní půjčku. Měnu tím sice posílil, škrty ale tvrdě pocítily nejchudší vrstvy obyvatel. Heslo "Pracovat a šetřit" či „Za službu vlasti se neplatí!“ se nestalo populárním. Po volbách r. 1919 už ve vládě chybí. Ministerské křeslo znovu získal v říjnu 1922. Ze svých zásad nikterak neustoupil.
 
Zbyteční ubožáci se vyskytují za všech režimů. (Byť je jich poslední dobou nějak víc, zdá se mi.) Zažijí svých 15 minut "slávy" díky nějakému maléru, který způsobí. Jedním z nich byl osmnáctiletý anarchokomunista Karel Šoupal. 5. ledna1923v Žitné ulici střelil politika do zad.Po šesti týdnech 18. únoramilovník přírody a vášnivý houbař Alois Rašín zemřel. Rašínův odpůrce(!) K. Engliš v nekrologu napsal: "Rašín nasadil směle svůj život za český národní ideál v Rakousku, byl odsouzen k smrti, vyvázl životem, který zachoval proto, aby po čtyři roky pracoval pro dobro republiky a aby byl za to v osvobozené vlasti zavražděn Čechem. Nezralý mladík zabil národu Rašína, velkého ministra a státníka. Hrůza musí pojmout každého Čecha, hrůza o osud národa, který takovým způsobem zachází se svými nejlepšími syny."
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ