Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Dej mi pár okovů, Můj otčenáš, Všichni tancovat jdou, Vyvalte sudy, Vzpomínky mi zůstanou, Hádej, Matyldo, Dívka toulavá, Ona je krásná jak štěstí... Šlágry Karla Hály si svého času broukala celá republika. "Yul Brynner" českého popu však skrýval nejedno tajemství. Málokdo třeba ví, že byl Hradečák. Narodil se zde 2. října 1933. V Praze chodil do Kühnova dětského sboru. Za války ztratil otce, kterého gestapo popravilo za odbojovou činnost. I maminka prošla koncentračním táborem. Zemřela na následky věznění, když bylo chlapci čtrnáct.
 
Na starost ho dostala starší sestra Regina (Inka). Pro muziku měla pochopení, sama úspěšně zpívala. Karel navštěvoval pražské hudební podniky, zamiloval si zejména energický projev swingaře Arnošta Kavky. První veřejné vystoupení absolvoval jako šestnáctiletý v kavárně SIA. Hlásil se na konzervatoř jako hráč na kytaru. Byl přijat, ovšem kuriózním omylem na balet! Na zpěv přešel až dva roky poté. Po absolutoriu (1954) se stal členem Armádní opery. Vystřihl si například náročnou titulní roli v Rossiniho Lazebníku sevillském.
 
Dalších angažmá nebylo málo. Vystupoval v Hudebním divadle Karlín, s orchestry Karla Vlacha, Karla Krautgartnera, Ladislava Bezubky. U Miroslava Kefurta navíc obsluhoval basu. Největší popularitu zažil v divadlech Apollo a Rokoko. Hrál v proslulých představeních Filosofská historie, Pan Pickwick, Nešpory. Už v 60. letech jeho vytříbenou techniku odborníci stavěli na roveň Gottově a Matuškově. Byl vítaným hostem v televizi a rozhlase (pořady Vysílá studio A, Bejvávalo, Písničky na zítra, Píseň pro Rudolfa II.). Často se účastnil písničkových festivalů (Děčínská kotva). Od roku 1972 působil na volné noze. V Hálově repertoáru převládal swing. Mistr frázování, intonace a improvizace svou premiérovou LP desku tak i pojmenoval. Karel Hála zanechal stopu rovněž v našem filmu. Většinou zněly jen jeho songy (Škola hříšníků, Dáma na kolejích, Svatba jako řemen). Na plátně ztvárnil epizodní party ve snímcích Nebeští jezdci, Světáci, Noc na Karlštejně, labutí písní se stalo účinkování ve filmu Non plus ultras z roku 2004.   
   
Interpret více než tisíce (!) nahraných písní byl mezi kolegy velmi oblíben. S úsměvem snášel přezdívku Nakloněná rovina, sám se nazýval "přírodnímskinheadem". Ženy milovaly jeho a on je. Do manželského chomoutu se dostal pětkrát. Rád si dal cigárko nebo svíčkovou. Zajímaly ho památky, zahradničení, vaření, střelba, vojenská historie. Konec života strávil ve vesnici na Kokořínsku. Zasloužilý umělec a nositel Ceny Senior Prixje protagonistou TV pořadu z cyklu Příběhy slavných a knihy Mistr swingu. Do stále se rozšiřujícího nebeského sboru odešel 6. července 2008. 
 
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ