Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Za první republiky stěží mohl významné místo v armádní hierarchii získat bývalý herec nebo nedejbože amatérská zpěvačka z úspěšné politické strany. Adepti si museli své posty vydobýt obvykle přímo na bojišti. Příběhy některých jsou kuriózní.
 
8. ledna 1890 se v Hradci Králové narodil Rudolf Medek. Na tatínkovo přání se stal učitelem a působil na několika školách hradeckého regionu. Zajímala ho literatura, hlavně spisovatelé z okruhu časopisu Moderní revue. Debutoval ve dvaadvaceti básnickou knížkou Půlnoc bohů, kterou vyzdobil Josef Váchal. Roku 1913 dostal povolávací rozkaz, pro podezření na srdeční vadu byl ale poslán domů. Vydal další práce, za něž byl oceněn Zeyerovou nadací.      
 
Vypukla válka. Už za pár měsíců „to s Rakouskem bylo móc špatný“, jak potvrzuje Hašek ve Švejkovi. Armáda si znovu vzpomněla na Rudolfa Medka. Nastoupil na ruskou frontu. O rok později zběhl. S sebou přinesl cenné materiály, ukořistěné na velitelství. Vstoupil do České družiny, angažoval se při zrodu našich legií. Osobně mj. bojoval v proslulé bitvě u Zborova. Své zážitky zpracoval do oslavné básně Zborov, která ještě v Rusku vyšla (ve sbírce Lví srdce) v 50 000 výtiscích! Úzce spolupracoval s Masarykem a Štefánikem. Uplatnil se jako dopisovatel, redaktor, uznávaný diplomat a politický pracovník. Obdržel vyznamenání ruská, anglická, francouzská. Koordinoval návrat legií zpět do samostatné republiky.
 
Zde se stal „oficiálním bardem“ našich jednotek v Rusku. Vytvořil legionářskou pentalogii – nejznámější je asi část Anabase - , řediteloval Památníku odboje, později Památníku osvobození. Byl povýšen do generálské hodnosti. Pokračoval ve spisovatelské činnosti, věnoval se veřejnému životu. Podle jeho scénářů vznikly filmy Ohnivý drak, Za československý stát, Plukovník Švec. Posledně jmenovaný snímek - původně divadelní hra – získal státní cenu. Pochopitelně neměl rád komunisty, proto Julius Fučík jeho tvorbu „poctil“ nálepkou „vlastenecké krváky“.  Medek ve 30. letech jasnozřivě upozorňoval na nastupující fašismus a z Ruska importovaný bolševismus. Po Mnichovu 1938 vrátil rozčarován anglická a francouzská vyznamenání.
 
Zemřel v ústraní 22. srpna 1940. Jeho dílo vyřadili z knihoven nejprve fašisté, pak komunisté. Dnes ho připomíná pamětní deska v Praze 7 a novinářská Cena Rudolfa Medka. Byl otcem známého publicisty Ivana Medka a moderního malíře Mikuláše Medka.
 
Gustav Vratislav Herrmann zemřel 9. 4. 1873 v pouhých čtyřiatřiceti letech v rodném Hradci Králové. 

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ