Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Je krajně neobvyklé, když z jedné rodiny vzejdou hned dva sourozenci - mistři pera. 23. února 1922, deset let po slavnějším Viktorovi, přišel v Hradci Králové na svět Pavel Fischl. Tatínek pocházel z Kežmaroku, maminka ze slovenské Skalice. Oba měli židovské kořeny. Do města na soutoku Labe s Orlicí přišel Mořic Fischl na inzerát továrny Petrof. Při povolání korespondenta využíval svých znalostí maďarštiny. Nedlouho poté se oženil. Rodina trávila první světovou válku většinou v Záhřebu, kde měl otec pod palcem vojenské rehabilitační středisko. Po návratu do Hradce Mořic Fischl založil zasilatelský obchod, za čas však zbankrotoval. Pokus o sebevraždu sice přežil, ale brzy zemřel "na psychické vyčerpání". Matka se pak angažovala v sionistické organizaci.  
 
Ani šťastné dny dětství a jinošství Pavla Fischla netrvaly dlouho. Konec první republiky věštil hrůzy dalšího konfliktu. Viktorovi se podařilo utéci do Anglie. Pavel takové štěstí neměl. Prošel několika koncentračními tábory. V Terezíně ale potkal Hořičáka Gustava Schorsche, který v něm probudil celoživotní lásku k divadlu. Ještě v ghettu se Pavel Fischl objevil v několika představeních. Po porážce nacismu nastoupil do Déčka E. F. Buriana. Uvedl tam dokonce svou hru Jediná země. V roce 1945 mu vyšla sbírka Obyčejné verše. Reflexe válečných útrap přetavil do silných, surových vět, třeba v titulní básni: "Chlapi už přišli domů z práce / dokopaný a dobitý / nadávaj Svině Kurvo Zrádce / hladěj si hlavy rozbitý / Seděj tu v klubku strmácený / a v srdci žal a v břichu hlad / a myslej na svý děti ženy / a je jim těžko umírat / A zdá se jim vo jejich ženách / jak stelou bílý postele / a je jim jako vánku v pěnách / a je jim jako v kostele."
 
Nová totalita, tentokrát komunistická - to už na něj bylo moc. „Já přece nemusím dělat to, v čem nejsem šťastný.“ Bratři Fischlovi odjeli do Izraele. Pavel, pod jménem Gabriel Dagan, patřil mezi zakladatele izraelského avantgardního divadla. Do roku 1960 působil let jako autor (Sambation), herec, režisér a dramaturg v telavivském Komorním divadle. V osmatřiceti udělal další razantní životní střih. V New Yorku vystudoval psychologii, praxi tam provozoval sedm let. Jako psychoterapeut pokračoval i v Izraeli. Psaní se však nevzdal (divadelní hry Akvárium, Setkání, TV seriál Rodiče a děti). Premiéru "absurdní komedie pro silné nátury" Vražda jako poznaná nutnost viděla roku 1991 Praha. S bratrem Viktorem se sešli při práci na knihách Hodinář z uličky zvěrokruhu nebo Trojpovídka o dluzích.
 
Pavel Fischl se bohužel do Hradce nikdy nevrátí. Zemřel 28. 3. 2008 v Tel Avivu.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ