Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Mezinárodní setkání studentů vysokých uměleckých škol Gaudeamus theatrum proběhlo minulý týden v Divadle Drak. Studenti prvních ročníků ze tří umělecký škol (DAMU, Akademia Sztuk Teatralnych ve Wroclavi, bulharská National Academy of Theatre and Film Arts “Kr. Sarafov”) se zde zúčastnili workshopu zaměřenému primárně na práci s objekty, loutkové principy a možnosti, jak vnímat objektové a loutkové divadlo. Workshop proběhl pod vedením dvou zahraničních lektorů, známých tvůrců a loutkoherců Ariela Dorona a Oliviera Rannoua.
 
Ve dvou skupinách pracovali studenti v první řadě s již existujícími, často zdánlivě nepoužitelnými, objekty. Co může takový objekt představovat, jak se k němu můžeme vztahovat, jak se on může vztahovat k nám? Kdy a jak se z něj stává loutka? To vše rozvíjeli během různorodých cvičení vedených lektory, rozvíjeli situace a etudy, s objekty improvizovali a zkoušeli si různé formy a možnosti animace.
 
Součástí workshopového týdne byla také čtvrteční konference na téma Loutkové divadlo - Věc veřejná? Krom Ariela Dorona představili svoji tvorbu loutkáři a umělečtí ředitelé několika českých alternativních a loutkových divadel (Tomáš Procházka, Tomáš Jarkovský, Pavla Dobromvská a Pavel Štourač). Hlavním předmětem následné diskuze byla političnost a angažovanost divadla a divadelních škol, etablování loutkového divadla pro dospělého diváka a samotná otázka definic a hranic loutkového divadla; musí loutkové divadlo skutečně obsahovat loutku nebo jsou to loutkové principy a myšlení, co definuje loutkové divadlo? Jak zmínil Ariel Doron, loutkářství a loutkoherectví je pro něj více filozofií, divadelním jazykem, který používá ve své tvorbě. Může tak vzniknout inscenace, která zdánlivě žádnou loutku neobsahuje, přesto loutkovou či objektovou inscenací je.
 
V závěrečném sobotním dni studenti prezentovali veřejnosti krátké etudy a cvičení. Zároveň nešlo o situace, které by důkladně nacvičovali celý týden, ale o výběr scén a práce, kterou preferovali sami účinkující. Několik menších skupinek tak odehrálo krátké pohádky nebo příběhy svých rodin, jiné si zvolily animaci jednoho či více objektů ve více abstraktnějších etudách. S velmi otevřeným přístupem obou lektorů, že v umění nic není dobře ani špatně, tak vzniklo z večera zamyšlení nad roztodivnými možnostmi našich předmětů denní potřeby, objektů a věcí, kterými se obklopujeme a kolik jim můžeme v různých kontextech přisoudit významů.
 
Autorka článku: Alexandra Ratajová
Studovala Katedru Teorie a kritiky na DAMU, příležitostná redaktorka časopisu LOUTKÁŘ